My Jan z Lomnice i naši budúcí tiemto listem vyznáváme obecně všem, ktož jej vidí neb čísti budú nynie i napotom budúcí časy, že přišli před nás múdří lidé, rychtář a konšelé i všechna obec, naší věrní milí měštěné z Olešnice, a nás jsú snažně prosili, abychom jim a tomu městu našemu na polepšenie tu milost učinili a ten obyčej shladili, aby oni své zboží a dědiny, ješto prve po jejich smrti těch jistých měšťan našich bez dietek a bez erbuov z tohoto světa sešli, z práva a z starého obyčeje na naše předky ta odmrť spadla jest i na nás. Za to jsú nás prosili, abychme my více ani naši erbové ani naši budúcí nebrali.

 

My, vzezřevše na takovú prosbu našich věrných, ježto jest nám i tomu městu našemu Olešnici velmi užitečná, těm jistým našim věrným milým, ješto jsú se v našem kázanie a poslušenstvie až do až do sěhož času dobře ukazovali, k tejto jejich spravedlivé prosbě svú vuoli jsme dali a dáváme tímto listem, mocně jsme dali a ten starý obyčej těch jistých odúmrtí shladili jsme a nynie shlazujeme, ustavujíc to mocno.

 

Ktož by z těch jistých našich měšťan toho miesta nebo což k tomu přísluší, ti, ješto nynie jsú nebo potom budú, ačby který božiem přepuštěním s tohoto světa sšel bez plodu a bez dietek, aby to jeho zboží nebo dědiny, což po něm ostane, jeho přieteli najbližšiemu spadlo, ale ne na nás, napřed jmenované, pana Jana nebo na jeho erby a jich budúcí. A kterýž by ten přietel byl najbližší, jestli by naň která odmrť spadla od našich lidí z našeho miesta z Olešnice, ten toho zboží nemá nikdy jinde požívat než tu v Olešnici, těch často jmenovaných odúmrtí. A na tom zboží nic odúmrtného my ani naši erbové i naši budúcí v tom sobě žádného práva nezachováváme, slibujíce naší dobrú čistú vieru, vší zlé lsti těm jistým naším lidem, měštěnóm v Olešnici, jich erbóm i jich budúciem, že té jisté svrchupsané milosti po věčné časy nikdy zrušiti, ani naším jménem má zrušeno býti, ani našimi erby, ani budúcími.

 

Na potvrzenie této svrchupsané věci svú jsme vlastní pečeť přivěsili k tomuto listu a připrosili jsme urozených pánuov, pana Viléma z Pernštajna a pana Heralta z Kunina Města, odjinad z Skal, že jsú své pečeti k tomuto listu s naší pečetí na svědomie přivěsili. Jenž jest dán a psán na hradě na Lúce po Božiem narozenie tisíc čtyřista osmého léta, ten první pondělí po svaté Trojici.